Zamýšlet se nad politikou, kulturou nebo historií. To tady dělá každej. Ale o čem psát když chcete být originální?

Včera se mi stala strašně divná věc. Seděla jsem doma na posteli a četla jsem si knížku. Na chvilku sem zvedla oči od knížky a zamyslela jsem se, jestli má můj vztah vůbec smysl? Přemýtala jsem si v hlavě celý ten měsíc s ním, a došla jsem k závěru že asi má. Za měsíc jsme se totiž ani jednou nepohádali. Neni to zvláštní ?
Je mi 15 let. Za tu dobu jsem stihla miliony věcí. Ale doufám, že mě ještě další miliony čekají. Doufám že i po finanční stránce. Ta knížka, kterou jsem četla nebyla o lásce. Vlatně ne, v každé knížce je láska. Ať už ta zamilovaná, nebo ta maminkovská nebo láska k nějaké věci. Mě je zatím nejbližší ta maminkovská. Moje maminka je naprosto nejlepší. Je bezkonkurenčně boží. Ale o tom jsem tu dneska psát nechtěla, protože slovama nedokážu vyjádřit, jak moc jí miluju. Dášenka. Tak se jmenovala ta knížka. Našla jsem jí zaprášenou na poličce, a to si podle mě teda rozhodně nezaslouží. Když jsem jí dočetla, položila jsem jí na jinou poličku. Na poličku, kde schovávám svoje literární poklady. Teď si tam může povídat se Sněhurkou, s Popelkou a třeba tam narazí na Romea a Julii.
*Prosím vás na odpověď na mojí otázku, kdy ve vztahu proběhla vaše první hádka? A je normální že měsíc a pořád bez hádek?*