A teď se s tím svěřím tobě.

Pod slovem "tajemství" se mi vybaví důvěra, kterou přikládám jistému člověku. Člověku, jemuž sděluji něco, co chci aby věděl pouze on. Avšak nikdy a u nikoho nemám 100% jistotu, že po svěření informce nedostane chuť šířit tajemství dál, jenom aby nestála řeč. Taky jde o to, jaké tajemství to je a co obsahuje. Myslím že tajemství o rodině, by se mělo šířit jenom po rodině a nikde mimo ní. To samí o kamarádech. Pokud se dozvíte že on a ona to spolu táhnou, tak to říci radši svojí nejlepší kamarádce než mamince. Každý máme někoho kdo o nás ví nejvíc ze všech. Jsem si jistá že žádný člověk neví o někom všechno. I když si to myslí.
A teď něco z mého soukromého života. Z kategorie "tajemství". Nechci se tu zbytečně rozepisovat, protože vím, že dlouhé články odrazují většinu čtenářů.
Asi tak před rokem, za mnou přišel můj tatínek že potřebuje mojí pomoc. Já samozřejmně celá nadšená že chce něco ode mě a né od bráchy jsem kývla. Řekl mi ať jdu na zahradu. Sedl si vedle mě a povídá:" Víš, včera jsem udělal obrovskou hloupost a dlužím na určitém místě hodně peněz. Maminka se to nesmí dozvědět chápeš? Potřebuju všechny tvoje úspory, ale chtěl sem ti to před tím říct, nebudu přeci okrádat vlastní dcerku." V tu chvíli už se mu z očí vinuly slzy jedna za druhou. Souhlasila jsem, i když jsem věděla že svůj vysněný notebook, na který mám našetřeno 20000 nikdy mít nebudu. Bylo to před vánocemi, a já ani nedoufala že bych ten noťas mohla dostat, měla jsem si na něj totiž přispět. Po rozbalení dárků moje naděje vyhasla uplně. Ale o půlnoci přišel táta odněkud a držel v ruce krabici. Řikal že jí Ježíšek zapomněl na půdě....
Když jsem si uvědomila souvislosti, táta bral každou práci aby mi na něj vydělal. Za to že jsem mu tenkrát půjčila. Mamka to do teď neví, a ani vědět nebude.
moc hezky napsané :-)