
Takových krásných věcí tady! Ty medvídci, panenky a to všechno! Nikdy jsem takové množství hraček neviděla! Rozhlížela jsem se všude kolem. Byla jsem doslova hotová z takového množství nádherných hraček, ale byla jsem rozhodnuta, že najdu tu jednu. Tu na kterou moje holčička ukázala. Hledali jsme a hledali. Bez výsledku. Po 2 hodinách jsme to vzdali a chtěli jsme jít domů. Když v tu chvíli jsem jí uviděla! Byla ještě hezčí než v katalogu! Okamžitě jsem jí koupila. Sofie se mi občas smála, že jsem ještě taky dítě. Ale já si Norsko zamilovala. Jako malá jsem vyrůstala v České republice, a skoro nic jsem nevěděla o tomto nádherném světě. Spokojeně jsem celou cestu vezla na klíně panenku por Maju. Těšila jsem se jak parádně oslavíme její 1. týden. Když jsme se vrátili domů, byl už večer. V náruí jsem přenesla Maju do našeho království. Uložila jsem jí do postýlky a zazpívala jsme jí ukolébavku. Byli to úžasné večery. Snila jsem, jak tu budeme s Majou žít sami. Jenom my dvě, a nic nám nebude chybět. Občas jsem taky v noci snila o Henrym.
viz. můj deníček, rok 1991: Dnes mě poprvé představil jeho rodičům. Jsem s ním tolik šťastná, a to už 3 roky! Je to jako sen, sen co se splnil! Jeho maminka, černovlasá, typická češka! A táta? To je zase naopak typický Nor! Do dnes si vybavuji, jak jsme se poznali. Bylo to tady u nás, v Nesttunu.Jeho táta tu byl služebně a vzal Henryho sebou. Jeden pohled stačil a věděli jsme že nás nic nerozdělí!:)