Oo.
Zívnu si, jsem unavená. Venku už svítí hvězdičky a měsíc. Je přesně 22:22, fuj. Nemám ráda tydle časy. Jsou tak moc,mmmm, stejný? Magický! Rodiče i bráška už spěj. Jsem jediná vzhůru. Vykouknu směrem ke dveřím. Na schodech je tma tmoucí! Brrr. Bojím se. Musim se jít ještě vykoupat. Jdu tiše, a všude za sebou rozvěcím. Zavřu dveře koupelny, podívám se do zrcadla. Avšak jenom na chvilinku! Co kdybych viděla něco co vidět nechci? Slíknu si oblečení a vlezu do sprchy. Jakmile spustim sprchu, mám pocit že mě někdo za sprcháčem pozoruje. Vypnu vodu. Ticho. Rychle čapnu ručník a ještě rychleji oddělám stěnu sprchy. Nikdo tu neni. Zase rychle kolem zrcadla. Když stojím uprostřed schodů, ozve se dole rána. Jsem bílá jako stěna. Pár vteřin trvá, než si uvědomím, že to byl králík. Rychle doběhnu schody a zavírám dveře pokoje. Odepíšu Tý, a du pomalu zasnout. Zpátky ovšem utíkám. Pokoj osvětluje notebook. Lehám si do postele, ve strachu si neuvědomuju, že mám naproti posteli zrcadlo. Nechtěně se do něj podívám. Leknu se. Ale po chvíli si uvědomím že vypadám docela dobře, tak zapnu webku a párkrát se vyfotim. Zaklapnu notas a spim..
Zívnu si, jsem unavená. Venku už svítí hvězdičky a měsíc. Je přesně 22:22, fuj. Nemám ráda tydle časy. Jsou tak moc,mmmm, stejný? Magický! Rodiče i bráška už spěj. Jsem jediná vzhůru. Vykouknu směrem ke dveřím. Na schodech je tma tmoucí! Brrr. Bojím se. Musim se jít ještě vykoupat. Jdu tiše, a všude za sebou rozvěcím. Zavřu dveře koupelny, podívám se do zrcadla. Avšak jenom na chvilinku! Co kdybych viděla něco co vidět nechci? Slíknu si oblečení a vlezu do sprchy. Jakmile spustim sprchu, mám pocit že mě někdo za sprcháčem pozoruje. Vypnu vodu. Ticho. Rychle čapnu ručník a ještě rychleji oddělám stěnu sprchy. Nikdo tu neni. Zase rychle kolem zrcadla. Když stojím uprostřed schodů, ozve se dole rána. Jsem bílá jako stěna. Pár vteřin trvá, než si uvědomím, že to byl králík. Rychle doběhnu schody a zavírám dveře pokoje. Odepíšu Tý, a du pomalu zasnout. Zpátky ovšem utíkám. Pokoj osvětluje notebook. Lehám si do postele, ve strachu si neuvědomuju, že mám naproti posteli zrcadlo. Nechtěně se do něj podívám. Leknu se. Ale po chvíli si uvědomím že vypadám docela dobře, tak zapnu webku a párkrát se vyfotim. Zaklapnu notas a spim..
O to horší byla ráno skutečnost, že dveře byli otevřené, a na fotce za mnou tvář....