Moje maminka je, ač se to občas nezdá, pro ten nejdůležitější člověk na světě.

Když jsem se narodila, bylo Ti tepve 23. Doteď nechápu, jak jsi to mohla zvládnou, takový šíleně nesnesitelný děcko jako jsem já. Jak šel čas, ty si jsi musela začít barvit hlavu a já začla nosit podprsenku. V tý době už jsme vedli takový ty denní boje. Hádky kvůli kravinám. Můžu spát a tam? Můžu teď večer ven? Můžu si to koupit?
Myslím si, že ty vlasy sis začla barvit, abys skryla ty šediny co máš kvůli mě. Teď se něco změnilo. Pořád se hádáme, ale víme, že ani jedna nevyhraje, ale že vyhraje kompromis. Občas mě hodně štveš. Ale to i já tebe. Od tý doby co se narodil bráška, už tolik času na sebe nemáme, ale pořád o sobě víme.
Víš, největší radost si mi udělala, když si mi schválila Míšu. Vážně? Nečekala jsem to. Když mě něco trápí, nejsi sice první za kym jdu, ale stejně ti to vždycky řeknu. A tvůj názor má velkou váhu. Někdy si připadám že mám mámy dvě, ještě s Bettý. Ta se o mě taky pořád stará jak maminka.
Ty jsi ale pořád ta máma číslo 1! Díky tobě zvldánu cokoliv.
Milá maminko, hlavně si todle nikdy nečti. Zabila by jsi mě, za ty barvený vlasy:*
Úžasně napsaný.Máma číslo 2,Ti za článek dává 1* třkrát podtrženo !:**