Dneska, protože je mi špatně a jsem doma, jsem se rozhodla napsat něco, co chci napsat už dlouho.
Každej příběh nějak začal a ten náš začal takhle..
Lezení na vyhlídku, ať už sami nebo s někym. Bylo to nejhzečí, na co jsem se ve škole těšila. Každý uterý jsem doslova utíkala domů, abych si přečesala vlasy a mohla jít pro tebe na zastávku. Byl si ten nejlepší kamarád ze všech! Věděl si o mě všechno a já věděla všechno o tobě. Jen jedno podstatný jsme si neřekli...
Pak přišel Radek a se všim zamíchal. Neustále mě otravoval a nás napadlo, dát se na "fejsu" do fake vztahu, aby dal pokoj.
A protože jsi měl úžasný kamarády, hlavně Aničku tenkrát, která řekla tu hezkou větu, která nás dala doopravdy dohromady. "Michale, takhle vypadá chození?". Chtěl ses předvíst, jak vypadá to chození, a proto jsme pořád ještě jako kamarádi, vymysleli plán, že já pujdu s tebou na zkoušku muzikálu a zahrajem to. To že jsem Tě v ty chvíle mohla držet za ruku, byli úžasný. Řekli jsme si ale, že pusy vynecháme. Když jsem ten den jela domů, obejmul si mě a ještě v tu sekundu si mi dal (nebo já tobě?) takovou malinkou pusu.

Ani jeden jsme nevěděli jestli to ten druhej udělal aby ukázal pravost toho že spolu chodíme nebo jestli to udělal proto, že už nechce bejt jenom kamarád. Ten večer byl nejhorší...
A pak když jsme si volali, jsme se domluvily že půjdem zase ven...
Nakonec jsme skončili u mě v pokoji protože pršelo. Přesně si pamatuju to místo, kde jsi mi tu první velkou pusu dal.
Věř nebo ne, od tý doby uběhlo už 7 měsíců.
Na naše měsíční výročí, jsi mi dal tu nekrásnější růži a náš výlet na Jehlu, kde foukalo víc než kdekoliv jinde , nikdy nezapomenu. Jak jsem celá šťastná přiběhla za holkama "Podívej co mám! Záviďte mi!". 

Na ruce mám a ještě dlouho mít budu, náramek od tebe. Spojený srdíčka co jsi mi dal k narozeninám. Nikdy mi na ruce nevydržel náramek dýl jak tejden. Tendle už tam mám půl roku a nikdy ho neztratim. Zažily jsem toho tolik spolu, že vypisovat to, by mě ani nebavilo, protože je toho vážně hrozně moc. Třeba moje klouzaví boty, skákání na trampolíně, pohádkovej les, ta oslava u mojí babičky, naše čtvrteční obědy u mě v postely, to jak jsem za tebou chodila ke Kubovi. Miliarda věcí, ale všechno, co dělám s tebou mě neskutečně baví a miluju to, když se můžu s tebou jenom tak válet v postely a koukat na film.
Jsem nejšťastnější člověk a pokud budu s tebou, vždycky budu. Žádnej kluk tě nikdy nenahradí. Řiká se, že první lásky nevydržej, tak v tom případě ty jsi druhá, protože my spolu zůstaneme!
Miluju Tě Budulínku můj.
a protože vim, jak miluješ to moje "Pampampampám".